Přestavba jjq rc 60 na Zil-157 K

https://spitfiremk1.rajce.idnes.cz/Pres … Long_1_16/

https://spitfiremk1.rajce.idnes.cz/doko … e_Zil-157/

https://spitfiremk1.rajce.idnes.cz/Zil- … na_patina/

https://spitfiremk1.rajce.idnes.cz/doplnky_k_zil-157/

Model pod nic neříkajícím jménem JJRC Q60 1/16, se nabízí jako kit, který se dá pořídit jako sáčkový „rozsyp“ a to včetně vysílačky, kterou musíte osadit přiloženou elektronikou. Auto samotné se rovněž vycvaká z licích rámečků a kousek po kousku sestaví. Další možnost, je koupit model již sestavený, takže dobijete baterii a můžete, dle prodejce okamžitě „zdolávat nejtěžší terén, včetně bahna, kamení a to i s půl kilogramovou zátěží na korbě, jak recenzují některá videa na „netu“.Pokud chceme takto fungovat, budeme potřebovat cca 5 náhradních motorů, asi tak dva náhradní přijímače, v tomto případě sdružující přijímač a regulátor (spíše spínač motoru). Jde totiž o to, že model s originální výbavou je schopen jízdy po nerovném terénu, ale v žádném případě s ním nevyjedete sklon větší než cca 20 st. A ještě ne moc dlouhý. Převodovka je totiž značně „rychlá“a nemá patřičnou sílu. Takže chceme li překonat překážku ve formě většího stoupání, větších terénních nerovností a děr v terénu, tak model před tím vším reaguje vytrvalým stáním a vy neustálým přidáváním plynu pouštíte na komutátor stojícího motoru stéle větší proud a napětí. To ovšem způsobuje silnou zátěž vinutí motoru a připékají se na komutátor plíšky nahrazující uhlíky. Takže vlastně zkratový režim.. Nakonec je všeho do motoru nacpáno hodně, ten se nakonec pohne a model vyskočí na překážku, anebo mu prohrabují kolečka a zapadne. Toto při neustálém týrání modelu tímto způsobem, vede ke spálení motorku a v horším případě řídící desky v modelu. Proto ty preventívní zásoby, i když za pár euro. Dalším nedostatkem a to zásadním, je absence proporcionálního ovládání jak řízení zatáčení, tak chodu motoru. Vše jde tzv. Na „doraz“...Ale co bychom chtěli za nějakých 900 kč. Takže za ty peníze máme k dispozici rychlou „formuli“ řítící se rychlostí cca 8 km/h a v lehkém terénu asi tak rychlostí chůze, ovšem na plný plyn, s rizikem výše popsaných „výhod“převodového poměru. Jelikož se ale jedná o jakýsi „derivát Zilu 157, který má s tímto vozidlem společný pouze tvar kabiny a velikost i provedení kol, padla volba na totální přestavbu do podoby polomakety tohoto vozidla.
Řezání, krájení poměřování, zkrátka začínáme.
Jako první, šla na řadu kabinka. Ta tvarem „vypouklých“ blatníků a příčným mřížováním masky chladiče, odpovídá civilním Zis, později Zil-151 a 150 s pohonem 6x6 a 4x2, osazené běžnými disky kol s klasickými dvoumontážemi zadních kol. No a tyto vozy se kopírovaly v Číně, stejně jako pozdější Zily 157.
Takže hlavní úprava budky řidiče byla v odříznutí blatníků přímo u kořene kapoty, přepracováním celé masky chladiče na svislé mřížkování vstupu vzduchu, v úpravě rámu budoucích nových oken a výrobě nových vsazených rámečků čelních skel. Ta jsou na původním modelu napodobena jednolitým obloukovitě prohnutým sklem. Což je „sci fi“, protože skla mají být plochá a dokonce se vyklápěla nahoru ve střešních pantech, jako na Praga V3S. Dále jsem musel vyrobit nové blatníky s povrchovými prolisy, vytvořit nové prolisy na zadní stěně budky a větrací štěrbiny na bocích kapoty. Následně, dle výkresu, jsem odříznul pod prahy dveří spodek boků kabiny i s nesmyslně navrženými prodlouženími původních blatníků, sloužících jako nastupovací schod do kabiny. Ten byl pak vyroben nový, dle dokumentace a opatřen na povrchu hliníkovým plechem s vyvrtanými otvory pr. 2 mm. Tyto nášlapy jsou jako u originálu neseny konzolami zespoda kabiny a s novými blatníky jsou opět spojeny výztuhami. Pro úplnost kabiny, bylo nutno vyrobit na stávající dvířka posádky rámečky dveří, které výrobce jaksi opomenul na dveře instalovat. Vnitřní prostor kabiny je dovybavený všemi pákami, na které jsem si vzpomněl po pár jízdách s tímto skvostem na vojně, panelem s kohouty dohuštění pneumatik, zhotovením trubky krytu hřídele volantu (původně v modelu nebyla). Byly namalovány i přístroje v palubní desce. V čele stropu kabiny jsou nové motory stěračů a stěrače, spájené z mědi, jsou samozřejmě tam, kde mají být. Na čela blatníku jsem instaloval světlomety se zrcadlovou parabolou a mikro-LED diodami žluté barvy. Před světlomety jsou z mosazných plíšků a měděného drátu pr.1 mm sletovány ochranné mřížky (otřesná práce)..Zpětná zrcátka jsem ponechal zatím původní, jen jsou opatřena zrcadlovou fólií, jako náhradou skla.
Rám podvozku
Zřejmě v rámci unifikace výroby těchto modelů, je délka rámu jednotná s rámem jiného modelu od firmy Heng Long a sice Amerického vozu M-35 (?) 6x6. Takže jakmile je na něm posazen model Zila, tak díky danému rozvoru všech náprav mezi sebou, vychází Zil kratší, co se rozvoru mezi první zadní a přední nápravy týče. Takže jsem musel nejprve původní podvozek i s nápravami položit na bok na výkres a to tak, že přední kolo se položilo na přední kolo výkresu. Tím jsem zjistil, že musím přední nápravu na rámu posunout vpřed cca o 10 mm a porovnáním vzdálenosti první zadní nápravy od nově umístěné přední, musí první zadní jít dozadu až o 20 mm. Nutno dodat, že délka rámu tohle vše „pobere“. Celý proces je jen v převrtání nových děr úchytů listových per přední osy a úchyty přesunout na nová místa. U zadních náprav nastalo dilema. Mám li už něco upracovat, tak do skutečné podoby. Což znamenalo, vyrobit zavěšení obou náprav jako na originále vozu, tzn. Výkyvná listová pera po jednom na každé straně rámu a na jejich koncích, nějak zavěsit každou nápravu. Originální model má totiž nápravy vzadu, obě na vlastní dvojici listových per a to neodpovídá skutečnosti a model tím i ztrácí vlastnost plovoucích náprav a jejich lepšího křížení v nerovném terénu. Nehledě k tomu, že o váhu celé zadní části modelu se dělí hned 4 pružiny a to dosti tvrdé a nápravy jsou po najetí na příčnou překážku střídavě každá chvíli ve vzduchu a ne na zemi. Celkově to i zvyšuje „tvrdost“ modelu a poskakování na sebemenší nerovnosti .Po vyjmutí všech držáků listových per obou zadních náprav a masívní příčky tvaru „H“ jsem jednu příčku použil jako nosič výkyvného uložení listového pera na každé straně rámu. Toto uložení je jen mírně upravený závěs původních per, která zbyla po rozmontování rámu. Vše je patrno na přiložených fotografiích.
Uprostřed každého uložení je hliníkové pouzdro, z dutého nýtu a v něm šroub, kolem nějž se vše otáčí (vykyvuje). Na každé nápravě, v místě, kde byla přišroubována ve svém středu listová pera, jsou nově vyrobena a přilepena lůžka konců nových per, v nichž pera kloužou při propružení. Obě nápravy ovšem musí být vzájemně ustaveny a drženy mezi sebou rozspěrnými tyčemi a otočným uložením péra. To je vyrobeno z ocelových táhel starého deštníku. Svým sploštěním na konci každého drátu, kde je vytvořen otvor cca 1 mm, svým provedením maximálně vyhovoval tomuto účelu. (nemusel jsem vrtat takovou titěrnou věc). Nová listová pera jsou na celém modelu vyrobena z péra budíku, o síle 0.23 mm a šířce 5 mm. Obě přední jsou složena ze dvou plátků, kvůli těžší přední části modelu, kde je baterie. Zadní pružení na obou stranách je jen z jednoho plátku. Je lepší pro začátek volit tenkou pružinu a pokud je měkká příliš, tak ji podložit tou samou, o něco kratší délky, aby se zachovala progresivita pružení a model neztvrdnul. Zkrátka je nutno si s pérováním pohrát, aby jste hned napoprvé pracně neinstalovali tvrdé pružení, které už nezjemníte, pouze za cenu výroby nových pružících plátků. Přední náprava, je nesená dvojicí per. Ta jsou na předních jejich nosičích uložena na čepu z trubičky lízátka, kterou prochází i přes nosiče vrut a fixuje přední část pera na svém místě. Toto pero, však musí být na svém začátku stočeno do „oka“, odpovídajícímu průměru „lízátkového čepu“ Pružinu vyrobíme tak, že plátek pružiny ustřihneme o větší délce, aby po vytvoření oka jsme nezkrátili pružinu natolik, že nedosáhne k uložení v kluzáku pro koncovou část péra. Musíme si rovněž rozvrhnout délku pro zhotovení takovou, aby bylo péro i prohnuté..Oko samotné je na výrobu celkem obtížné. Každopádně část plátku, z které budeme oko stáčet, se musí „vyžíhat“, což zajistíme nahřátím nad sporákem, nebo kapesním PB hořáčkem tak, že celý úsek určený na stočení očka musí být rozžhaven do rudožluté barvy a následně se nechá schládnout na okolní teplotu. Nikdy rozžhavený plátek neschlazujte studenou vodou, jinak zkřehne a bude se lámat už při křivém pohledu!! Vyžíhaný konec plátku po vychladnutí, již nepruží, je měkký a dá se na trnu patřičného průměru, uplém ve svěráčku opatrně malými plochými kleštěmi „pomačkáváním“ stočit. Trn je důležitý, protože vám nedovolí zborcení a zlomení materiálu, pokud by jste se snažili oko stočit v ruce a v kleštích. Posunutí přední nápravy „měřítkově“ vpřed a zadních náprav vzad, si vyžádá výrobu delších kardanových hřídelí. Nebudu popisovat jak jsem prodlužoval ony kardany slámkami na pití, než seženu jiný nápad...Ovšem dodnes to funguje, tak vyčkám. Řízení směru zatáčení je řešeno analogovým servem 5 gr. Velikosti (modré-Turnigy) a je spojeno s nápravou táhlem se „Z“ zakončením na jeho páce. Druhý konec táhla je nacvaknut na kulový čep přišroubovaný na upravené původní spojovací tyči řízení. Toto řešení dovoluje lepší křížení nápravy pod rámem a nemá žádný odpor v zatočené poloze kol při propružení. Servo je přilepeno, vzhledem k jeho ceně, natvrdo do nového uložení v přední části rámu

Po dokončení rámu a kabiny jsem uvažoval zda použít původní korbu, ale v rozměrech, v jakých je vyrobena a způsob provedení prken bočnic, spíše připomínala valník na seno a ne korbu náklaďáku...Navíc výška stojin, na kterých leží a je jimi položena na rámu je nízká. A nevejde se pod ní náhradní kolo a na druhé straně držáky tří kanystrů na benzín. Padla tedy volba na kompletní dřevěnou kostru na rámu, připevněnu kovovými třmeny a maticemi, jako u originální konstrukce. Kostra sestává ze smrkových nosníků (podélných ležících na rámu). Na ně jsou nalepeny příčné trámce posléze nesoucí prkennou podlahu. Podlaha je slepena z překlížkových pásků, slepena v kovovém úhelníku na skleněné desce a během zasychání zakryty dalším sklem, aby se nezkroutila. Potom jako celek je nalepena na příčníky. Stejným způsobem jsou postaveny obě čela korby a obě bočnice. Sloupky bočnic jsou slepeny z PS destiček do tvaru „U“a přilepeny k bočnicím, po jejich instalaci. Zadní otvírací čelo má panty z mosazného plechu tL 02 mm a drátku pr. 08 mm. Zvýšení bočnic nástavci, je zhotoveno opět z překližky, použité na prkna korby. Všechny dřevěné díly jsou vypáleny laserem.(To se to pak staví…)
Velkou radost mi udělala kola modelu, jelikož jako jedinná jsou shodná se skutečnými, co do průměru, počtu šroubů, tvaru nábojů kol i rozměry pneumatik (ty akorát nemají předepsaný tvar běhounu-je rovný) stejná kola jsou užita na jiných modelech od HL, jako WPL 1 (M35) a WPL 24 (Gaz 66) Na Gazíku asi doopravdy byla, na M 35 zřejmě ne, ale na Zila odpovídají.
Model jsem ještě osadil i zadními světly. Do budoucna ještě plánuji výfukovou soustavu a vzduchojemy brzd, ale to budu muset promyslet s ohledem nedostatku místa na rámu vozu. Plachtové oblouky a plachtu zatím neřeším a budu model provozovat jako valník, s nějakým „strategickým nákladem“ na paletách. Veškeré (a jedinné) zbarvení je provedeno štětcěm akrylovými barvami, v odstínu velmi tmavé zeleně. Barvu „khaki“ získaly vozidla až po generálních opravách. K nám byly exportovány ve dvou odstínech (dle jednotlivých výrobních závodů) a vždy šlo o nějakou „odrůdu“ zelené a tato je jedna z nich. Zatím Zila provozuji na původní pohon, jež jsem v počátku recenze tak pomlouval, ale po osazení proporcionální soupravou a jemným regulátorem, se vše rapidně zdokonalilo. Nikoliv však zpomalilo. Dál je to F-1, ovšem s citem na ukazováku se dá jezdit hodně pomalu i v terénu. Časem ale dojde na zástavbu dvou malých převodoveček s motorky N 1(nabízených i prodejcem). Jsou ve společné skříni pasující na dírky v rámu a jedna žene kardan na zadní osy a druhá na přední osu. Max rychlost se tak sníží 4x a model je výborně stabilní v udržení nejpomalejší jízdy a silnější i v terénu. Ale vzhledem „měřítkovosti“terénu, v jakém by měl model 1:16 jezdit, tak při troše opatrnosti a umu řidiče, by model mohl dobře fungovat i s původním pohonem. Možná by stálo za pokus sehnat stejně velký motorek řady 180, jež tam je, jen aby měl nižší max. Otáčky a vyšší kroutící moment a vyhnout se tak výměnám převodovek za pomalejší.