Pokusím se to vysvětlit, snad to bude to pravé.
Začnu elektromotory, budu popisovat senzorový motor, ale princip je u všech stejný. Motor se skládá z rotoru, tvořeném permanentním magnetem, který se otáčí v magnetickém poli tvořeném zpravidla třemi cívkami po obvodu. Motory dělíme podle počtu závitů na jednotlivých cívkách, je-li na jedné cívce namotáno 17,5 závitu drátu, mluvíme o 17,5 závitovém motoru. Čím více závitů, větší kroutící moment a nižší nominální maximální otáčky a naopak.
Časování motoru se dá přirovnat se dá přirovnat k zapalování u zážehového motoru, kde funkci senzorů plní rozdělovač (bez podtlakového řízení a počítače). Natáčením rozdělovače říkáme, kdy se má v motoru zapálit směs paliva (předstih) a tím ovlivníme chod motoru. Je-li předstih malý, tak získáme sílu v nízkých otáčkách, ale motor se nám nebude točit, naopak dáme-li velký předstih, půjde motor do vysokých otáček, ale v nízkých ztratí sílu. Stejným způsobem se chová elektromotor, malé časování = síla v malých otáčkách, ale nižší maximální otáčky a velké časování = malá síla motoru v nízkých otáčkách, ale vyšší maximální otáčky.
Vše se, ale musí sladit s celkovým převodem podvozku, vysoké časování = lehčí převod, nízké časování = těžší převod.
Pak tu máme časování na regulátorech, buď fixní nebo dynamické.
U fixního je funkce stejná jako u časování na motoru, kolik dám, tolik tam je.
U dynamického se časování mění s rostoucími otáčkami, tam můžeme získat sílu při nízkých otáčkách, ale i vysoké maximální otáčky.
) to vyresilo
